Kopalnia Soli w Bożkowie je jedním z nejzáhadnějších a nejopomíjenějších historických míst Dolního Slezska. Zatímco lokality jako Wieliczka přitahují celosvětovou pozornost, bożkowský opuštěný solný důl zůstává téměř neobjevený. Pod tichou vesnicí se však skrývá labyrint historie, zapomenuté techniky a tajemných legend, které šeptají o době, kdy důl pulzoval životem.
Bożkowský solný důl je skutečným archeologickým zázrakem. Systém tunelů sahá až do 17. století a byl vysekán ručně pomocí jednoduchých nástrojů. Na rozdíl od moderních těžebních míst zde najdeme ručně vyhloubené chodby, dřevěné podpěry a stopy po práci, které přežily staletí.
Rozvržení dolu připomíná podzemní město. Úzké chodby vedou do větších sálů podepřených tmavými dřevěnými trámy. Důl fungoval za náročných podmínek a spoléhal se výhradně na lidskou a zvířecí sílu při přepravě soli na povrch.
Zachované vozíky, ruční vrtáky a kamenné ventilační šachty svědčí o vynalézavosti a tvrdé práci tehdejších horníků. Tyto artefakty vyprávějí příběh o tradiční polské těžbě před nástupem industrializace.
Horníci pracovali v dlouhých směnách při slabém světle olejových lamp. Používali jednoduché, ale účinné nástroje – železné sekáče, dřevěné kladiva a lněná lana. Vysoká vlhkost a sůl způsobovaly rychlou degradaci vybavení i konstrukcí.
Do práce bývaly zapojené celé rodiny. Muži těžili sůl, ženy a děti pomáhaly s přepravou a tříděním. V některých případech byla pod zemí ustájena i zvířata – hlavně koně, kteří povrch už nikdy nespatřili.
Bezpečnost byla trvalým problémem. Hrozily závaly, zaplavení i dýchací potíže. Přesto důl fungoval po staletí díky místní poptávce a důležitosti soli pro uchovávání potravin.
Bożków je klidná vesnice v Klodské kotlině, obklopená lesy a úrodnými poli. Její historie sahá do středověku – první písemné zmínky pocházejí ze 14. století. Solný důl po staletí utvářel místní ekonomiku i životní styl.
Dominantou vesnice je novogotický palác, kdysi sídlo rodu von Magnis. Palác z 19. století se pyšní zdobenými interiéry, propracovanými fasádami a rozlehlými zahradami – důkaz tehdejšího bohatství spojeného mimo jiné i s těžbou soli.
Ačkoli palác v posledních desetiletích chátral, zůstává silným symbolem regionální historie. V některých obdobích roku je přístupný veřejnosti, a tak si návštěvníci mohou udělat představu o tehdejším šlechtickém životě.
Důl a palác byly úzce propojeny. Rod von Magnis financoval těžbu a zaměstnával místní obyvatele. Po druhé světové válce byl majetek znárodněn a těžba ukončena.
Palác změnil účel mnohokrát – sloužil jako škola i úřad. Tím však ztratil mnoho ze své původní krásy. Přesto zůstává důležitou historickou památkou Bożkowa.
Ve 21. století se objevily snahy o obnovu místa. Místní historické spolky usilují o záchranu památek a využití potenciálu pro cestovní ruch zaměřený na historii a kulturní dědictví.
Bożkówský důl je obklopen množstvím legend. Místní vyprávějí o zapečetěných chodbách, které nebyly nikdy zmapovány. Některé z nich prý využili nacisté k ukrytí cenností během druhé světové války – ačkoli přímé důkazy chybí.
Podle jiné legendy zmizel beze stopy horník, který odhalil zakázaný tunel. Jeho volání prý lze slyšet i dnes, když se v podzemí setmí. Mluví se také o tajné chodbě spojující důl a palác, kterou využívali majitelé při útěku nebo tajných přepravách.
Důl je oficiálně uzavřen kvůli bezpečnostním rizikům. Přesto přitahuje dobrodruhy i milovníky historie, kteří doufají, že objeví zapomenuté části a skryté poklady minulosti.
Probíhají snahy o dokumentaci a ochranu podzemního dědictví Bożkowa. Moderní technologie umožnily zmapovat část tunelů a odhalit jejich rozsah i konstrukční preciznost.
Místní aktivisté a historici navrhují obnovu části dolu a zřízení podzemního muzea. Existuje naděje, že s dostatečným financováním by se Bożków mohl stát centrem specializované turistiky zaměřené na těžbu, historii a záhady.
V červnu 2025 znovu zazněly výzvy k podpoře těchto projektů ze strany regionálních úřadů. Přestože postup je pomalý, veřejný zájem roste a solný důl v Bożkowie má šanci vymanit se z mlhy zapomnění.